Cesky English
Home
   
blank
Find us on Facebook
   
   
 
     
blank
 
 
Telephone
Address
Kemps Creek
NSW 2178
Opening hours
Pátek 18 - 21 hod.
Sobota 18 - 21 hod.
Neděle 12 - 18 hod.
 
 


Historie ČeskoSlovenského Country Klubu

Český originál napsaný jedním z prezidentů klubu - panem J. Hanouskem

Opustil jsem Československo a překročil hranici do Německa a později dále do Anglie, kde jsem strávil několik let. Vystěhovalci se znali nebo alespoň navzájem věděli, kde se nachází místa jejich pobytu po opuštění uprchlického tábora. Byli jsme ve styku i v případě, že jsme byli umístěni na různých místech a odděleni velkými vzdálenostmi. Tak jsem se dozvěděl, že jeden z našich přátel se přestěhoval z Německa přímo do Austrálie. Odtud jsem od něj dostal dopis. Byl tu opravdu šťastný a touto zemí inspirován. Zdlouhavěji ji vychvaloval a tvrdil, že je to "země mnoha příležitostí". Rozhodl jsem sbalit kufry a odstěhovat se do Austrálie. Bylo to snadné rozhodnutí... Anglie začala být poměrně chladná.

Po svém příjezdu do Sydney jsem si uvědomil, že i tu, stejně jako prakticky všude jinde ve světě, byla sportovní organizace Sokol. Ta se snažila získat pozemek pro své tradiční sportovní a společenské aktivity. Doufali jsme, že bychom byli schopni jej získat někde v geografickém centru Sydney, abychom našim krajanům odstranili zdlouhavé cestování z jakýchkoli částí Sydney. štěstěna nám nepřála. Naskytla se ale šance zakoupit jej pro Sokol ve Frenchs Forest. Byl to krásný pozemek snadno přístupný především našim krajanům z východních předměstí Sydney, ale ne tak pro lidi žijící ve vnějších západních předměstích. Představte si, jet na zábavu nebo jakoukoli jinou společenskou činnost a muset cestovat dlouhou vzdálenost. Poté, co společenská akce skončí, jeden by musel cestovat opět tak daleko, ale tentokrát pozdě v noci. To samo o sobě by bylo docela utrpení a ne ideálně proveditelné.

Udržovali jsme vzájemné přátelské vztahy se Sokolem a jeho členy přesto, že mezi občany východní Sydney a "západňany" byly určité rozdíly. "Východňáři" byli pokročilejší v mnoha oblastech. Byli to profesionálové, obchodníci, bankéři, atd. Jinými slovy, "horních deset tisíc". Měli snadný (jednodušší) přístup k mnoha službám. My, lidé ze západu, jsme byli více-méně "pracovní" třída, obvykle znevýhodněná nejen jazykově, ale i ekonomicky a profesionálně.

Museli jsme začít "od nuly". Všem nám, Čechům a Slovákům, žijícím na západě, tj. západně od Parramatty a až zcela vysoko, v Modrých Horách (Blue Mountains) se stýskalo po domově a toužili jsme mít pozemek ve středu našeho nového domova - Austrálie. Ve skutečnosti nebylo kam jít. Při každé příležitosti, a to dost často, jsme se střídavě stýkali v domovech přátel a pořádali BBQ atd. Později, když náš počet vzrostl, pronajímali jsme si „občanské" haly, školní sály (tělocvičny) atd.

Nakonec bylo rozhodnuto, že skupina z nás uspořádá BBQ u pana Rutara. Ti z nás, kteří se zůčastnili se rozhodli, že každý z nás stanoví a složí částku peněz, která by měla být použita jako vklad ke koupi pozemku. Takto se rozhodnout není těžké, ale rozhodnutí uskutečnit nebyl snadný úkol. Navštívili jsme a prohlédli si několik parcel, ale když jsme si mysleli, že jsme nalezli tu pravou, byla tu podmínka, že tam nemůže být založen a provozován klub. Pak tam byla parcela, kde by místní rada nic nenamítala proti založení klubu, ale půda nebyla z nějakého důvodu vhodná. Nakonec jsme v novinách viděli reklamu, že v Kemps Creek byl na prodej pozemek se starým domem. Naše úsilí bylo nakonec odměněno a půdu jsme zakoupili. Konečně se nám podařilo umístit klub v centru západní Sydney, kde bude snadný přístup všem ze západu, včetně těch, kteří žijí v Blue Mountains. Místní rada nic nenamítala proti našim plánům a tak byl založen klub našeho společenského celku. A dům ... To byl nečekaný bonus.

Na počátku jsme se těšili velmi aktivní podpoře naší společnosti, která nám umožnila splatit půjčku v poměrně krátké době. Po zakoupení stavebního materiálu jsme si svépomocí postavili jídelnu - potenciální restauraci. Pan V. Bláha, který byl tesařem, byl "základní" figurou celého stavebního projektu. Byli jsme nuceni improvizovat jak a kde jsme mohli. Sebeobětování všech pomocníků bylo ohromující. Bylo to nádherné. Sledovali jsme reklamy v novinách a jakmile se objevila "prodejní" inzerce, šli jsme nakoupit plné auto nealkoholických nápojů a přeprodali je s malým ziskem. Dostavila se jedna paní, převzala kuchyň a začala vařit tradiční jídla. A tak byl klub dán, za spolupráce ochotníků, do provozu.

Měli jsme se ještě hodně co učit. Jako jednou, když jsme zakoupili celé prase k pečení na rožni. Těsně před dokončením to vonělo a vypadalo nádherně. Bohužel bylo jen částečně upečené z vnějšlu, jak jsme později zjistili, ale nakonec jsme to přece jen zvládli.

Všechno fungovalo dobře, ale přesto něco chybělo. Chtěli jsme..., vlastně ne... potřebovali jsme zorganizovat nějaké společenské akce jako taneční zábavy. Klub už byl v takovém stavu vývoje, že jsme vlastně mohli. Začali jsme je organizovat, ale vše se odehrávalo v otevřených prostorách jak za dne, tak za večera "pod hvězdami". Vše bylo dobré, ale přece jen ne ideální. V Austrálii někdy také prší. Jeden z členů, pan Sergejev, věnoval stodolu ze své farmy. Pan Rucko měl buldozer, tak přišel povalit několik stromů a urovnat zem. Pak přijeli dobrovolníci a zahájili výstavbu. Jakmile byla betonová podlaha nalita a ztvrdlá, byla stará stodola znovu sestavena a když byla dokončena střecha, místo pro naše první oslavy bylo připraveno.

Na naši první Silvestrovskou párty přijelo tolik lidí, že mnozí nenašli místo v zastřešeném prostoru a museli sedět ve svých vozech. Hrály dvě kapely, pivo a jiné nápoje byly chlazené ledem ve staré vaně. Byla to ta nejlepší oslava jakou jsme měli po mnoha letech.

Peníze se postupně našetřily, koupili jsme novou lednici a klub začal prosperovat. Jediný problém byl, že činnosti byly většinou koncentrované v restauraci, ve starém domě. Pouze zábavy byly prováděny v nedokončené "stodole". Když jsme postavili novou kuchyň a jídelnu v "nové" budově, mohli jsme provozovat restauraci na lepší, vyšší úrovni. Noví lidé, non-krajané, začali náš klub navštěvovat. Odstranění blízkého německého klubu, kvůli vládnímu projektu, se ukázalo být výhodou našemu klubu. Dokonce i jejich kuchař přestoupil a přivedl s sebou mnohé z jeho zákazníků. Restaurace byla vždy plná.

Činnosti ve společenské oblasti, jako byly např. taneční zábavy, pokračovaly a sál byl vždy plný. Lidé začali tvořit folklorních taneční skupiny a šili své vlastní národní kroje. Sledování těchto činností byl velmi příjemné. Také byly uspořádány místní trhy. Klub prosperoval.

Pak prezident - pan Rutar onemocněl a já jsem se, dočasně, ujal té pozice. Jeho zdravotní stav se zhoršil a on - následně - zemřel. Pak jsem zůstal v pozici prezidenta. I když jsme postavili vše svépomocí a dobrovolnickou prací - stavební plány byly vypracovány a zhotoveny profesionálním architektem, aby byl zachován protokol. On předpokládal, že je třeba více prostoru pro budoucí instalaci hracích automatů (poker machines). Místnost k takovému podniku tu byla k dispozici, jen jsme stále nebyli v takové finanční situaci, kdy bychom mohli koupit hrací automaty. Byly velmi drahé. Netrvalo dlouho a naskytla se možnost zakoupit je,když zavírali italský klub v centru města Sydney. Jejich automaty byly k prodeji za velmi rozumnou cenu - tak jsme jich koupili osm. Přinesli klubu velké příjmy, které činily 30,000 dolarů ročně (přibližně 90,000 dolarů v dnešní hodnotě). Češi a Slováci se této činnosti z většiny vyhýbali, ale to bylo důležitou součástí "zábavy" v životě Australanů. Mnoho věcí se dalo udělat s penězi získanými tímto způsobem. Kuchyni bylo dodávano zboží a ta mohla působit nejefektivnějším profesionálním způsobem. Později, když se klubovní prostory pronajímaly "vnějším skupinám" pro soukromé party, kuchyně se stala obchodně nezávislou.

Když se pan Vladimír Foltán stal prezidentem, došlo k mnoha změnám. Byl odborníkem ve své profesi a sociální dovednosti. Klub byl zrekonstruován v plném rozsahu. Jeho funkčnost se výrazně zlepšila.

Klub znamená hodně pro československou společnost. Je to místo pro přátelská setkání a místo, kde byla vznikala nová přátelství, kde se setkali lidé a našli své dobré kamarády i životní partnery. Místo, které se stalo "domovem" daleko od domova a otevřelo dveře do nově založené společnosti. Nová, plně funkční, restaurace byla otevřena. Byl čas koordinovat naše úsilí a uspořádat australská setkání československých přistěhovalců v našeho klubu kdekoli se nachází.
No - s klubem, jako je ten náš - musí být hluboce usazená iniciativa a neustále stimulované úsilí. Je tu mnoho práce a stálá potřeba se "zapojit" - ale samotná práce nestačí. Člověk musí mít lásku ve svém srdci - a vložit své srdce do této činnosti.

Do češtiny přeložil Karel (Karl) Bulis.

©2012